Spřízněnost budou demonstrovat díla tří generací rodu Šnajdrů

Umělecká díla rodu Šnajdrů z Olomouce zaplní po celý březen Galerii města Přerova. Významná malířská rodina, jejíž příslušníci se výrazně podíleli či podílejí zhruba od 40. let minulého století na vývoji výtvarného umění na střední Moravě, patří již v třetí generaci k uznávané tuzemské umělecké špičce. K vidění budou olejomalby, tempery nebo figurální tvorba podaná technikou mačkaných a vrstvených kreseb. Expozici doplní kolekce ručně vyráběných šperků z drátu a korálků mladé přerovské výtvarnice Nely Greisslerové.

Rod Šnajdrů pochází ze strany nejstaršího malíře a kreslíře Františka Šnajdra z Toveře u Olomouce. Byl to právě on, kdo přivedl už v raném věku k zájmu o výtvarné umění svého syna a později i vnuka, přičemž tvorba obou Miroslavů je dnes celostátně mnohem známější, než je tomu u zatím nezpracovaného a uzavřeného díla Františkova. „Název výstavy – Spřízněnost – lze tedy chápat nejen jako metaforické vyjádření zjevné tvůrčí i lidské spřízněnosti tří umělců, ale také jako pobídku k naslouchání vlastnímu příběhu, neboť v jeho podtextu zaznívají i tóny osudovosti,“ říká kurátor výstavy Miroslav Schubert z olomoucké Galerie Caesar, která se spolupodílí na přípravě přerovské expozice Šnajdrů. Trojí zobrazení si klade jediný společný cíl – demonstrovat tvorbu tří pohledů na realitu, tolik blízkou, a zpracováním přitom tak rozdílnou.

Je to totiž právě motiv osudovosti, jímž lze snad nejvýstižněji charakterizovat tvorbu Františka Šnajdra (1914–2001), přestože jeho převážně krajinářské dílo je na první pohled plné optimismu a zářivé barevnosti. Ve svých devatenácti letech přišel o obě ruce a díky své nezměrné vůli prožít plnohodnotný život se začal po řadě operací učit mimo jiné kreslit a o něco později i malovat. To bylo v letech 1936–1938. Na jeho nejstarších dochovaných kresbách zátiší by však nikdo neuhádl, jak těžce vznikaly. „Přestože je jejich rukopis z pochopitelných důvodů zvláště v detailech poněkud syrový, dýchají na nás vzácnou intimitou, až něhou. Jsou procítěné, ba co více, obdařené zvláštním fluidem svědčícím o naprostém ztotožnění kreslíře s námětem,“ doplňuje Schuberta kurátor Muzea umění Olomouc Ladislav Daněk. V okolí jeho rodné Toveře vznikaly nesčetné oleje, tempery, akvarely a lavírované tuše, oslavující – jakkoliv nám to dnes zní příliš vzletně – nenápadný, leč o to jímavější půvab rovinaté Hané.

V té době však už stál na prahu své původní tvorby jeho starší syn Miroslav Šnajdr st. (1938), jenž patří od poloviny 60. let mezi přední malíře nejen své generace. Také jeho tvorba je úzce svázána s celoživotním pocitem nezvratné osudovosti, ale na rozdíl od děl otcových se v řadě jeho obrazů projevuje na jedné straně mnohem otevřeněji, a na straně druhé ji provází v některých pro umělce citově vypjatých životních obdobích až mollově melancholická tónina. A to je příznačné zhodnocení díla malíře, jenž svůj profesní život po čtyři dlouhá desetiletí zasvětil coby hornista působení v olomoucké Moravské filharmonii.

A ještě jeden zásadní rozdíl ve vyjádření osudovosti lze vidět mezi otcem a synem. Jde o zásadní otázku pojetí času v obraze. Jestliže Františkovy obrazy vznikaly navzdory nelítostnému osudu jaksi přirozeně a v naprostém souznění s řádem přírodního koloběhu, pak na synových malbách vidíme až nutkavou potřebu zachytit neustále prchající čas. Pokud se otcovy obrazy tedy obrací jaksi zcela samozřejmě k věčnosti (motiv nebe) a zároveň poukazují na pomíjivost lidského života v konfrontaci s přírodou (motiv země), pak v synových plátnech jsme téměř neustále konfrontováni s fenoménem hledání ztraceného času. „Ať už jde o biblická témata, reminiscence na umění renesance či portréty význačných moderních umělců, vždy a především v nich malíř hledá odpověď na smysluplnost lidského počínání v daném historickém kontextu,“ míní Daněk.

Se zcela jiným pojetím času – a tudíž i osudovosti – se pak setkáváme u jeho syna Miroslava Šnajdra ml. (1961), který patří k nemnohým výrazným figuralistům své generace, přihlásivších se počátkem 80. let k vlně tzv. divoké malby, která tehdy výrazně rozčeřila skoro nehybnou hladinu oficiální výtvarné scény. „Na Mirkově formálním i námětovém pojetí zobrazení si lze v konfrontaci s tvorbou jeho děda a otce velmi dobře uvědomit, jak se za posledních 60 let proměnil nejen samotný smysl výtvarného umění, ale také, jak se radikálně změnila vlastně struktura celé společnosti. Zatímco oba starší Šnajdrové jsou – bez ohledu na novátorské přístupy Mirkova otce – bezesporu ještě jednoznačnými pokračovateli a nositeli dlouhé a v mnohém pro ně závazné kulturní tradice, pak u Mirka nelze přehlédnout velmi razantní úsilí se z těchto pout vymanit. A to přesto, že i v jeho pracích nalezneme ozvuky například křesťanské ikonografie,“ hodnotí jeho umělecké počínání Daněk.

Toto snad až příliš troufalé tvrzení je možné doložit především na tom, jakým způsobem ve svých obrazech vypovídá o světě, v němž žije. V jádru jde o to, že už léta obkresluje na rozměrné papíry či plátna obrys vlastní postavy nebo někoho mu velmi blízkého a tuto výchozí kompozici pak dál rozvíjí, drásá, či snad přesněji implantuje do její obnažené tkáně své momentální psychické rozpoložení. Výsledný obraz často vzniká i několik dnů či týdnů, když původní vrstvu barvy překrývá dalšími vrstvami pigmentu či jinými materiály.

Součástí výstavy budou i ručně vyráběné šperky z korálků a drátu mladé přerovské výtvarnice Nely Greisslerové. Studentka přerovského Gymnázia Jakuba Škody se ve svém volném čase zabývá výrobou šperků, prostorovou tvorbou, kresbou i malbou.

„Na vyrábění potřebuji čas a klid. Málokdy přemýšlím dopředu o tom, jak bude šperk vypadat. Raději si před sebe vyskládám korálky v barvě, v jaké chci šperk mít, a pak začínám tvořit. Kombinuji, vytvářím obrazce. Většinou používám techniku ketlování, což je spojování ketlovacích jehel s navléknutým korálkem. Kromě ketlovacích jehel používám k výrobě také řetízky, gumu, nitě a hlavně drátek. Pomocí tenkého drátku vyrábím složitější šperky metodou tzv. šití korálků drátkem, kterou jsem si osvojila podle odborné literatury,“ přibližuje svou tvorbu Greisslerová. Všechny její ručně vyráběné šperky jsou originály. Sedmnáctiletá studentka navštěvuje ZUŠ B. Kozánka v Přerově. Před dvěma lety uskutečnila svou první výstavu v Městském informačním centru v Přerově v rámci absolvování prvního stupně ZUŠ.

Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 28. února v 17 hodin, výstava v Galerii města Přerova potrvá do 31. března.